V Langleyho výzkumném středisku NASA podrobili inženýři letadla nárazovým testům, které oni sami nazývají „těžkými, ale ne vždy smrtelnými“. Například mohou spustit část letadla strmě dolů, nasměrovat malý letoun do země, simulovat poškození trupu vrtulníku nebo nechat zkušební verzi vesmírné kapsle (část kosmické lodi Orion) dopadnout do bazénu o hloubce 6 metrů. Uvnitř těchto objektů jsou pak umístěny figuríny vzájemně propojené prostřednictvím senzorů, jenž měří účinky nárazů na zdraví potenciálních členů posádky.

V rámci těchto testů si agentura klade za cíl porozumět tomu, jaké je chování pevných konstrukcí letounů v prostředí nárazu, konkrétně jakým způsobem se rozpadají, jaké škody nastávají a jaké zátěži je vystavena posádka. Dodejme, že testovací objekty jsou spouštěny z výšky až 24 metrů.
Testovací figuríny nahrazující lidskou posádku jsou zhotoveny z pryže, plastu a kovu. Každá z nich pak ukrývá senzory měřící proměnné jako přetížení, intenzitu pohybu hlavy a krku, jakým způsobem se při havárii pohybují a točí, a tlak působící na spodní část zad, jehož měření obstarávají speciální detektory obsažené v senzorech. V rukou a nohou figurín však tyto senzory umístěny nejsou. Namísto toho jsou měřicí přístroje umístěny v místech jako pánev a krk. Nastavení je podobné jako v případě nárazových zkoušek aut, avšak působení různých druhů sil vyžaduje vylepšené uspořádání. Například kompresní síly v dolní části hřbetu jsou významnější při studiu leteckých nehod, a to kvůli silným vertikálním nárazům do terénu.

Síly, které způsobují zranění, jsou vyvolány velice rychle. Klíčová data, která agenturu zajímají, jsou generovány ve zlomku vteřiny (přibližně 0,1 až 0,4 sekundy po nárazu). A právě všechny tyto údaje jsou nezbytné pro celkovou analýzu jednitlivých simulovaných nárazů.
Podle slov jednoho z inženýrů, Martina Annetta, bude z každé z těchto figurín vést celá řada kabelů, které budou spojeny dohromady a následně vedeny do systému pro sběr dat. Tento robustní uzel pro shromažďování dat, nabitý bateriemi, se nachází v blízkosti figurín na palubě letounů určených k simulaci havárií. Po nárazu pak inženýři odešlou veškerá klíčová data z palubního systému do počítače, na němž je provedena jejich analýza.